Příměstský cyklotábor I. turnus 29.6. - 3.7.2020

Pokud si někdo myslel, že dnes, kdy nocujeme v obci Havraníky na hranici NP Podyjí bez připojení k internetu, se článku nedočká, tak se hluboce mýlil … tady je. Čekal nás další tropický den – hned na startu jsme děti rozdělili postaru na ty menší a na ty větší (po novu na ty dobré a na ty o něco lepší). Ti druzí vyrazili po cyklostezce severním směrem kolem lázní, zatímco ti mladší se vydali opačným směrem na Nový Šaldorf. Cíl jsme měli ale všichni stejný. Mladší se vyhnuli Kraví hoře a pokračovali přes Konice, kde byla na dětském hřišti dopolední svačinka. Přes Popice a Havraníky pak pokračovali s jedním defektem (důvodem bylo nesprávné nahuštění kola jednoho z praktikantů) na oběd do Hotelu Happy Star v Hnanicích. Ti starší, aby si nemohli stěžovat, že se na cyklistickém táboře málo jezdí, si to dnes namířili nejprve Gránickým údolím. Zastavili jsme u chaloupky s Karkulkou, abychom zjistili, zda je všechno, jak má být, tzn. že v posteli leží vlk v čepečku a u něj stojí karkulka s plným košíčkem. Kdyby se v posteli například místo vlka válela Karkulka, tak bychom to museli nahlásit, protože takhle to v pohádce rozhodně nebylo. Z Gránického údolí jsme zhruba v polovině odbočili vlevo na Šafářku a lesem přes bývalou vojenskou střelnici u Mašovic zastavili také na dopolední svačinku, tentokrát v hospůdce u Rybníka v Podmolí. Někteří dali navrch i nanuk a za chvíli jsme pokračovali národním parkem směr vinice Šobes. Po zaslouženém sjezdu a přejezdu přes lanový most přes řeku Volhu, Dunaj, Labe, Odru, Dyji *) nehodící se škrtněte – následoval krátký výjezd a poté už to byl jen kousek k hotelu Happy Star, kde jsme měli oběd.  I dnešní volba jídelníčku byla trefa do černého – po umytí rukou a vyčůrání následovala knedlíčková polévka, řízek s bramborem a kofola. Do většiny dětí vše zahučelo jak do bezedné studny a po krátkém vytrávení jsme se přemístili do místního bazénu s vířivkou. Teplota vody 28^oC a vzduch 31^oC byla pravým balzámem pro unavené cyklisty. Zlatým hřebem programu byla vířivka s teplotou 34^oC a v ní tradiční společné foto se šampaňským. Tentokrát chyběl Adam G., jehož maminka pracuje v jednom nejmenovaném vinařství začínající na písmenko z konce abecedy, který by nás určitě poučil, že rychlé špunty sycené oxidem uhličitým s jahodovou příchutí nelze považovat za šampaňské, nám to ale ani tentokrát nevadilo a na chvíli jsme se cítili jako na dovolené v Karibiku. Každá legrace jednou končí, takže jsme se po 1,5hodinovém koupání osušili, převlékli a hurá na kola. Ti dobří to vzali nejkratší cestou do Havraníků, kde se ubytovali v centru NP Podyjí a kde strávíme dnešní noc. Ti o něco lepší to vzali oklikou přes kultovní místo Heiligen Stein (Svatý kámen), které leží kousek za hranicemi v Rakousku. Dnešní den se tak stal dnem mezinárodním a navštívili jsme území hned dvou států. Po konzumaci odpolední svačinky jsme pokračovali po hraniční cestě mezi vinohrady a přes Šatov dojeli do cílového místa dnešního dne do Havraníků. Zde se tak obě skupinky znovu spojily, ale den tím nekončil. Po uložení kol a povlečení postelí následovalo občerstvení a pak už všechny čekaly nikoli postýlky, ale soutěže! Děti je třeba něco naučit a unavit. Čekaly je tak 4 připravená stanoviště  - hod granátem, zdravověda – tentokrát nikoli pouze odborný několika lety vypilovaný výklad Čestmíra, ale tentokrát jsme měli skutečného lékaře – kvůli GDPR neprozradím jméno – však se mrkněte na fotky. Potom následovala večere, s láskou připravená vedoucími a  večer následoval ohýnek s opékáním …. to ale až po dopsání tohoto článku…. a pro ty, co si zapisují kilometry, tak ti o něco lepší najeli 35 km, ti co jsou jen "dobří", tak o něco méně.

Zítra ráno budíček v 8:00, nasnídat a hurá na kola….

Pár informací ze včerejšího večera – posezení u táboráku nakonec dopadlo dobře, spadlo jen pár kapek, takže jsme stihli asi 2 hodinky po večeři ještě opéct špekáčky, posedět u ohýnku, umýt se a jít spát. Dva nejmladší Honzíkové, kteří mají dohromady skoro 11 let se sice v průběhu večera občas ptali, kdy už zavoláme mamince, aby si pro ně přijela, a že oni tam s námi rozhodně spát nebudou, ale nakonec při pohádce vedoucího Marka usnuli oba v jedné postýlce a spali až do rána, stejně jako ostatní.

Čtvrteční ráno většinu z nás probudil v 6:00 hlasitý zvuk zvonu z místního kostela, který se nachází cca 30 metrů od budovy, ve které jsme spali. My, co víme, že zážitek nemusí být vždy pozitivní, hlavně že je silný, jsme si tak z Havraníků odvezli vzpomínku, na kterou dlouho nezapomeneme. Po snídani, připravené s láskou vedoucí Jitkou za pomoci ostatních jsme poté uklidili areál, zahráli si pár her, doplnili pitný režim a vyrazili na cca 500 metrů vzdálenou louku s rybníčkem nad obcí Havraníky, kde na nás již čekala pracovnice Městských lesů Znojmo. Ne proto, aby nám vynadala, že se v lese chováme hlučně (což při takovém množství zvídavých dětí občas ano), ale proto, aby nám poutavým způsobem povyprávěla spoustu informací o rostlinkách a zvířátkách, které rostou nebo žijí v lese. Velký zájem vzbudily zejména skutečné bobky od srnky a králíka, ukázka peří, vypreparované lebky srnce, jelena, horní čelist divokého prasete, kožešina lišky i divokého prasete, odlitky stop – vše bylo opravdové a kdo chtěl si mohl na vše sáhnout. Po skončení povídání o lese jsme se přesunuli zpět do zázemí našeho ubytování, kde proběhla bohatá svačinka, děti si odskočily, doplnily tekutiny a vyjeli jsme vinicemi nad Šatovem na dětské hřiště u Chvalovic. Až se děti vydováděly, přejeli jsme do obce k požární zbrojnici, kde nám místní hasiči předvedli zánovní hasící auta značek Mercedes a Scania a zájemci si mohli na cisternu, která pojme 9.000 litrů vody a 560 litrů hasící pěny, po žebříku v zadní části vozu i vylézt. Podle teploměru bylo v tu chvíli 37^oC, takže jsme byli všichni rádi, že na oběd do restaurace La Porte na kraji Dyjákoviček to bylo coby kamenem dohodil. Zelná polévka s klobásou a přírodní plátek s bramborem a zeleninou sice do dětí tentokrát nepadaly jako do studny, zejména u té zeleniny to chvílemi vypadalo, že vedeme nikoli skupinu cyklistů, ale zeleninových alergiků, nakonec se s tím všichni statečně poprali, zalili džusem a po společné fotografii před restaurací jsme všichni pokračovali na osvědčené koupaliště ve Vrbovci. Voda 25^oC, vzduch 29^oC, voda čistá, skluzavka v provozu, trávník posekaný, zábradlí nově natřeno, otevřené okénko s občerstvením, mladý pohledný plavčík, a dokonce několik místních dívek – k dokonalosti už chyběl jen meloun, který jsme dětem nakrájeli a ve snaze zajistit něco neobvyklého pořídili meloun žlutý. Musíme ale přiznat, že lépe vypadal, jak chutnal – příště zůstaneme u červené klasiky. Děti se párkrát vykoupaly, občerstvily, a protože čas nejde zastavit, museli jsme se všichni převléct zpět do cyklistického a vyrazit k domovu. Jak už je v letošním létě zvykem, na předpověď počasí se dá spolehnout maximálně tak 30 minut dopředu, garance celodenního slunečného dne je z říše snů a kouzel. Ani dnešek tedy nebyl s deštěm výjimkou a po cestě zpět jsme lehce zmokli. Nejsme ale z cukru, takže jsme zdárně dorazili kolem avizované 17. hodiny na místo srazu a po dvou dnech předali po cca 25 km děti rodičům. 

Poslední den… a počasí opět nezklamalo – od rána pršelo, ale díky několika meteorologickým předpovědím, ze kterých jsme udělali průměr, jsme v 8:00 ráno rozhodli, že není třeba nic rušit, vytvářet paniku, vyhlašovat nouzový stav nebo cokoli jiného a v 9:00 se zkrátka jede. Ještě na srazu se všichni mačkali i s koly pod altánkem z roku MDCCCXXXVI, ale déšť postupně přestával a nic nebránilo zahájení již poněkolikáté změněných aktivit. Všichni jsme se přesunuli do našeho cyklistického infocentra, kde jsme děti rozdělili. Nikoli nožem a sekerou, ale do skupinek tak, aby se vystřídali na 4 stanovištích – sekce dopravní, kde jsme se věnovali bezpečnosti silničního provozu a znalosti pravidel, stanoviště malých šlapacích kárek, malování na šlapacím kole a stanoviště větších šlapacích kárek. Úderem desáté hodiny jsme tento program přerušili, protože přesně na čas přijel znojemský elektroautobus „Znojmáček“, ve kterém jsme se vydali na okružní jízdu městem. Výklad řidiče a jednatele společnosti REMO agency Lukáše Davida v jedné osobě byl přizpůsoben dětskému osazentstvu, takže povídání o historii bylo minimum, zato nám celou cestu vyhrávaly dětské písničky. Od řeky nahoru jsme na rozdíl od turistického vláčku museli serpentinami po ulici Dyjská, protože elektromobilita je sice pěkná, ale zatím za klasickými benzínovými nebo naftovými motory ve všem pokulhává a ulici Napajedla, známou spíše pod názvem Trenperk, by tento elektrický krasavec nedal, přestože nevezl dospělé, ale děti.  U Mikulášského kostela jsme zastavili u nově otevřené výrobny palačinek a dětských limonád (bývalá čajovna), kde všechny děti dostaly sladkou svačinku v podobě banánu se šlehačkou, politou čokoládou a domácí limonádu. Potom jsme zajeli na konec ulice Přemyslovců, kde je nejenom jeden ze vstupů do Gránického údolí, ale také jedno z mála míst, kde si mohou děti ve městě odskočit…. v cestě zpět do infocentra nemohl chybět průjezd Mariánským náměstím, které jsme pro velký úspěch obkroužili za vydatného potlesku pasažérů celkem 3 x. Po návratu jsme pokračovali v soutěžích, ježdění na šlapacích kárkách a vytváření kreseb na šlapacím kole. Přiblížil se čas oběda, tak jsme podél řeky přejeli do penzionu Eden na kraji Nového Šaldorfa, kde byla připravena bramborová polévka a nudle s (mákem, perníkem, cukrem a máslem). Každý si mohl vybrat, jakou kombinaci zvolí a našlo se i pár jedinců, kteří si šli přidat. A protože počasí mezitím dostalo konečně rozum a venku se objevilo sluníčko, tak jak to má v létě o prázdninách být, vydali jsme se směrem koupaliště Louka. Ti mladší napřímo, ti starší to vzali oklikou přes Nový Šaldorf a Sedlešovice směrem ke znojemské přehradě a po druhé straně řeky zpátky tak, abychom se přesně ve 14:00 hodin sešli u vstupu na koupaliště. Při našem příchodu hlásila světelná tabule shodně 25^OC voda i vzduch a celých 30 návštěvníků. Jakmile jsme vstoupili dovnitř, počet návštěvníků se zdvojnásobil a už tam nebylo k hnutí 😊. Všichni se dosyta vykoupali, zajezdili na tobogánech, snědli odpolední svačinku a chvilku po 16:00 hodině jsme vyhlásili poslední soutěž o nejmenší ručník. Tu by bezesporu vyhrál jeden ze dvou přítomných Adamů, potenciální vítěz však musel hned po koupání na jinou akci a nebyl tak přítomen ani korunování nového krále nejmenšího ručníku, ani slavnostního ukončení tábora – jak jinak než opět se „šampaňským“. Takže podtrženo a sečteno, za celou dobu žádný vážný úraz, u dětí žádný defekt, nikoho jsme nikde nezapomněli a trošku nám to kazilo jen to počasí…takže buď ještě letos na konci prázdnin na II. turnusu příměstského cyklotábora nebo příští rok se na vás budě těšit tým všehoschopných organizátorů a bláznů, kteří vedou tábor v době své dovolené a odměnou jsou nám spokojené děti.