Příměstský cyklotábor I. turnus 11. - 15. 7. 2022

Autor: Luděk Jelínek <jelinekludek(at)gmail.com>, Téma: Informace, Vydáno dne: 19. 06. 2022

Reportáž z jednotlivých dní + fotky z průběhu tábora ....po rozkliknutí článku



Pondělí 11. 7.   - reportáž z prvního dne   + FOTO

A máme tady po roce znovu cyklistický tábor, tentokrát bez nutnosti antigenních testů a roušek. První den je vždy takový poznávací a nejinak tomu bylo i dnes. Úderem deváté se všichni sešli na místě srazu u bývalé Nové lékárny, děti byly předány do rukou zkušených vedoucích a instruktorů a mohlo se začít. Po sdělení několika základních informací, dopravních předpisů a pokynů o jízdě v cyklistické koloně, jsme dětem rozdali reflexní vesty a v 9:30 jsme už frčeli parkem a nepropojenými fragmenty cyklostezek směr Pražská, kde nás nejprve čekala návštěva Hasičského záchranného sboru. Oba přidělení pánové v modrém dětem ukazovali, vysvětlovali a odpovídali na všetečné dotazy, ukázali nám novou lezeckou stěnu, udělali jsme první společné foto a ……přišel zlatý hřeb programu, donesli nám ukázat užovku červenou, kterou už 9 let chovají na místní hasičské stanici a doposud nám ji nikdy neukázali. Všichni si chtěli sáhnout – ne na stanici, ale na tu užovku. Zaujala je také termokamera, ve které někteří vypadali jako zombie, ale užovka byla lepší. Snědli první dnešní svačinku a přesunuli jsme se k záchranné službě. Zde nás čekali pro změnu dva pánové v oranžovém, kteří nám ukázali výbavu sanitky, speciální přípravky a zařízení pro první pomoc, fixaci zlomené ruky……ale nejlepší zážitek byla tentokrát kovová klec na kolečkách určená pro přepravu zdravotnického materiálu, do které jsme pár dobrovolníků na chvilku zavřeli. Policii jsme tentokrát nenavštívili, protože jedna policistka jezdí přímo s námi, a to stačí 😊. A protože se pomalu blížil oběd, sjeli jsme dolů do Gránického údolí, kterým jsme dojeli k řece a potom pokračovali podél řeky……dalo by se dojet až k soutoku Dyje s Moravou kousek pod Břeclaví, ale náš cíl byl trošku blíž. Přesto, že každá skupina vyrazila jinou cestou, pár minut po 13:00 jsme se všichni sešli před restaurací U Tří jasanů. Tam nás čekala svatební knedlíčková polévka (nevěsta s ženichem ovšem chyběli) a kuřecí řízek s bramborem (těch brambor bylo víc, nebyl jen jeden). Nejmladší účastnice tábora, tříletá Eliška to po dobrém obědě zalomila rovnou na stole a dobrých 15 minut se prospala …. jak jsme ji všichni záviděli. Protože neměli nanuky, dorazili se někteří ještě rakvičkami se šlehačkou a následoval krátký přesun na polní letiště nad Novým Šaldorfem. Tam se nás ujal pan Procházka, který nám ukázal svůj …. hádejte co 😊…no přeci svůj ultralight. Toto superlehké letadlo pro max. dva pasažéry vážící 475,5 kg, má 100 koní, nádrž na 70 litrů benzínu a bezpečnostní padák, který by měl po vystřelení unést letadlo i s letcem. Letec by však neměl vážit víc jak 100 kg (takže nic pro pořádné chlapy). Čas se nachýlil, takže proběhla druhá svačinka a následoval přesun do cíle – ti menší nejkratší cestou přes Loucký klášter a cyklostezku v parku, ti větší opět Gránickým údolím a kolem garáží pod ulicí Hradišťská. Celkem najeto 24 km a v 9:00 ráno na startu (plavky ještě zítra nebudou třeba).

Úterý 12. 7.   - reportáž z druhého dne   + FOTO

A je tu druhý den ráno, počasí nám přeje, sluníčko svítí, vítr fouká jen trošku, tak můžeme vyrazit. Nejprve obě skupinky najednou projely po cyklostezce dolů parkem, abychom na Vídeňské udělali otočku o 90o vlevo a vydali se podél nádraží k mostu, po kterém jsme se dostali přes koleje do znojemské průmyslové zóny. Kolem školy Uhelná jsme po polní cestě dorazili zezadu k branám společnosti FCC, která ve Znojmě provádí sběr a třídění odpadů. Jako vždy děti kromě zápachu zaujalo, co všechno jsou lidé schopni vyhodit … mezi nejzajímavější kousky patřila např. krabice zánovních tenisových míčků a kreslená Kamasútra, které si místní pracovníci odložili bokem a tyto skvosty se tak nedostanou ani do tříděného odpadu, ani na skládku do Únanova. Po tradiční fotografii u lisovaných PET lahví jsme se ještě všichni i s koly před odjezdem zvážili a co nejpřesnější odhad naší celkové hmotnosti bude předmětem jedné ze soutěží. V této společnosti se dnes netřídil jen odpad, ale došlo i k roztřídění dětí …. a odtud se naše cesty rozdělily. Ti mladší vyrazili do sportovního areálu nedaleko Dobšic, kde byla provedena kontrola kol, děti si zopakovaly základy dopravních předpisů a také si vyzkoušely jízdu zručnosti. Ti starší mezitím vyrazili cestou necestou do zahradní kolonie u obce Suchohrdly, kde nás čekalo svezení na bryčce tažené koněm. Při čekání ve stínu statného ořešáku se podařilo některým aktivnějším chlapcům utrhnout pár nezralých plodů a byli za to přihlížející seniorkou náležitě pokáráni (my opravdu nemůžeme vidět všechno), ale kluci tvrdili, že si utrhli jen pár kaštanů…..takže se vlastně nic nestalo. Proběhla první svačinka a svezení na bryčce se všem líbilo, dokonce jeden z účastníků, kterého zaujmout čímkoli je velký problém řekl, že to bylo super 😊. Nachýlil se čas a čekal nás přesun na oběd do restaurace EDEN na rohu Vídeňské a Nového Šaldorfa. Dnešní nabídka bramborové polévky a pečeného kuřecího stehna s rýží, doplněného rajčatovým salátem, chutnala skoro všem a zbytky byly minimální.

Po obědě vyrazili na hřiště u Dobšic ke kontrole stavu kol a vyzkoušení jízdy zručnosti naopak ti starší, zatímco mladší se vydali směr Suchohrdly, kde se tentokrát na bryčce tažené koníkem povozili oni. Ti starší si pak přes Nový Šaldorf a Konice zajeli do Popic, kde si v hospůdce u Kloudů dali druhou svačinku, limču nebo nanuk a museli se pomalu přes vinici na Kraví hoře vracet na místo srazu. Obě skupinky se tak v avizovaném čase kolem  16:30 dostavili do cíle. Dnes už „konečně“ začaly padat i řetězy – už jsme mysleli, že se toho letos ani nedočkáme. U pár jedinců se projevilo špatně seřízené řazení a v době kdy potřebovali zabrat do pedálů, následovalo v lepším případě zastavení, v horším pád – kopřivy jsou ale letos obzvlášť pěkně narostlé a tak padají zpravidla do měkkého 😊.  Celkem dnes najeli starší 30, ti mladší 16 km a zítra nás čeká konečně pořádný výlet na koupaliště do Bantic. Takže plavky sebou a v 9:00 s dobrou náladou a seřízeným kolem na srazu.

Středa 13. 7.   - reportáž ze třetího dne   + FOTO

Středa – polovina týdne a hned od rána krásný slunečný den. Dnes je v plánu koupání, takže žádné dlouhé rozmýšlení a lehce po 9:00 vyrážíme společně přes lávku k Nové nemocnici a Městskému lesíku. Tam proběhly poslední pokyny k trase těch menších, které čekalo dopoledních 15 km a zamířili polní cestou na Kuchařovice a okolo meteorologické stanice na Purkrábku a kolem golfového hřiště do těšetické jídelny na oběd. Starší by tam touto cestou dojeli příliš brzo, proto jsme si cestu zpestřili „zkratkou“ kolem bezejmenného rybníčku u Přímětic, projeli kolem bývalé kaolinky a vydali se k lesu nad Kuchařovice. Tam jsme se na pár sekund viděli se skupinkou mladších a krajem lesa jsme se vydali směrem k Únanovu. Až tam jsme nedojeli – odbočili jsme vpravo a údolím veletoku Únanovka (který v těch letošních dvoumetrových kopřivách nebyl ani vidět) jsme dojeli k lesní cestě, vedoucí kolem studánky proslulého Járy Cimrmana. Nebyla v ní ovšem voda, takovou studánku umí vymyslet jen opravdový mistr! Následoval výjezd k odpočinkovému místu uprostřed Purkrábky, kde jsme posvačili a napojili se na trasu, kterou před námi projeli ti mladší. Po cestě do kopce se dvěma cyklistům kvůli špatně seřízeným přehazovačkám opakovaně zasekl řetěz mezi pastorky a výplet zadního kola, takže pan vedoucí během svačinky a krátkého odpočinku zvládl seřídit a opravit to, co neumí správně udělat ve znojemských cyklo servisech. I tak jsme do Těšetic dojeli kolem golfového hřiště s malým předstihem, minuli jsme naše malé kamarády na dětském hřišti a pokračovali k místnímu kostelu. Ne že bychom měli takovou potřebu jej navštívit, ale těsně vedle něj mají vybudované venkovní fitness hřiště pro větší děti a dospělé. Některým dosavadní pohyb zřejmě nestačil a hned se vrhli na prolézačky a posilovací stroje. O půl dvanácté jsme se přesunuli do místní jídelny, kde nás čekala brokolicová polévka a čočka s vajíčkem + domácí vdolky. Někteří tvrdili, že to bylo zatím nejlepší jídlo, jiní se v něm naopak povrtali jak divočáci v lesní tůňce ….. každému se zkrátka zavděčit nedá.

Po obědě následoval krátký, zhruba 2 km přesun terénem na koupaliště v Banticích, kde nás čekala usměvavá obsluha a trošku chladnější voda. Děti se několikrát vykoupaly, slupli dovezený meloun, vyzkoušeli si základy zdravovědy, zasoutěžili si a někteří si dali i limču.  Dokonce nad námi proletěl bojový vrtulník a někteří nám chvíli věřili, že jsme to zařídili my 😊.  Zmrzlina uvedená na velké ceduli u vstupu bohužel nebyla – prý ji paní otevírá, až když přijede z práce a jen když je hezky a teplo. Dnešní jasno a 29oC asi na splnění těchto podmínek asi nestačilo. Malí si to vynahradili při zpáteční cestě návštěvou cukrárny v Těšeticích a potom pokračovali stejnou cestou, jakou dopoledne přijeli. Celodenní aktivity je však natolik znavily, že dojeli do cíle s asi ½ hodinovým zpožděním a jeden z nejmenších cyklistů těsně před cílem na cyklostezce u lázní neustál nerovnost na asfaltové stezce a byl tak prvním ošetřovaným na letošním táboře, který si způsobil první úraz za jízdy. Ti starší se vydali sérií polních cest bez jediného kousku silnice směrem k obci Suchohrdly, po cestě však narazili na vrcholící sklizeň řepky, díky které se neuvěřitelně prášilo nejen od kombajnů, ale i od nákladních aut, a i od kol samotných. Zážitkem bylo ale i množství zvířat, které jedoucí kombajn vyháněl z pole, zahlédli jsme tak kromě několika zajíců kousek před námi i srnku a lišku. Po cestě jsme udělali skupinové foto ve vinařství Lahofer a potom už nás čekala jen poslední svačinka a cesta údolím Dobšického potoka, projetí dvou tunelů pod železnicí, přejezd Červeného mostu a dojezd do cíle. Ti větší ujeli 33, menší 28 km

Zítra opět plavky, dobrou náladu, umytá a namazaná kola…..a v 9:00 ráno na srazu.

Čtvrtek 14. 7.   - reportáž ze čtvrtého dne   + FOTO

Čtvrtek – další den bez deště a s dostatkem sluníčka, na kolo trošku teplo, na koupání akorát, tak jsme to spojili. Ráno bylo lehce pod mrakem, to je ale na kolo prakticky ideální počasí….Nejprve jsme zkontrolovali čistotu kol u těch starších, protože včerejší prašný návrat dal zabrat nejen cyklistům, ale i jejich jednostopým vozidlům. Když se totiž smísí nános prachu s mazivem, funguje pro pohonné mechanické části kola jako dokonalá brusná pasta. A to je potom jedním z důvodů, proč kolo špatně řadí, řetěz vydrží polovinu své standardní životnosti atd….takoví hříšníci, kteří na své kolo vůbec nesáhli, se našli celkem tři a oni moc dobře ví, kdo to byl 😊. Původně jsme měli vyjet směrem na sever, ale kvůli první naplánované aktivitě jsme se vydali přesně opačným směrem. Navštívili jsme od června nově otevřenou kryptokomoru v budově posilovny Gladork Gym na rohu Vídeňské a Průmyslové.  První znojemská kryptokomora slouží zákazníkům v rámci rehabilitace, lidem s všemožnými problémy a také sportovcům včetně těch vrcholových. Děti si vyzkoušeli lokální působení dusíku, vytvářející chlad přesahující -100oC, někteří na ramenou, kolenou a protože prý působí pozitivně i na samotnou pokožku, využili někteří i terapii na obličeji. V kryptokomoře se dá vytvořit teplota až -180oC  a přímo v ní byly pro děti připraveny chlazené nápoje a čokoládová tyčinka. Samotnou kryptokomorovou terapii, určenou pro dospělé, si při teplotě -130oC a délce 3 minuty vyzkoušeli 2 vedoucí …. je to opravdu zajímavý zážitek.  Děti se vystřídali, a ti co nepodstupovali zrovna terapii, procvičovali venku uzlování. Potom jsme nasedli na kola a vydali se Gránickým údolím na další naplánovanou zábavu, kterou byla návštěva pumptrackového hřiště v Mašovicích. Starší to vzali přes Králův Stolec, kde posvačili, mladší přes přírodní památku Šafářka. Po cestě se podařilo jednomu ze starších ve stoupání nedaleko Andělského mlýna přetrhnout řetěz. Měl obavu, že to je konec a bez náhradního řetězu pro něj dnešní den končí. To by ovšem nesměl mít pan vedoucí nýtovač, řetěz jsme o 2 články zkrátili a po 12-ti minutách jsme pokračovali za ostatními. Mechanici formule 1 sice bývají rychlejší, ale je jich na to nepoměrně víc a neštípou je u toho mouchy 😊. Až se děti vydováděly na mašovickém pumptracku, přesunuli jsme se necelý kilometr do místní hospůdky, kde byl domluven oběd. Hrášková polévka s toastem a těstoviny s masem, klobáskou a omáčkou, doplněnou žlutou brčou skoro všem chutnaly. S plnými bříšky jsme po obědě vyrazili všichni společně směr Citonice a polní zpevněnou cestou pokračovali k silnici E38, kterou jsme museli hromadně překonat. Byl to boj, najít mezi kamiony, které na 70km/h úseku jezdí 110 km/h nějakou skulinu, ale podařilo se a s velkou rezervou jsme dorazili na koupaliště v Mramoticích. Paní v pokladně měla nejen velmi silné brýle a řekla, že se musíme spočítat sami, ale měla asi krátkodobé výpadky paměti, protože jsme ji počet dětí a dospělých hlásili celkem 3x …..ale dali jsme to uvnitř areálu nás přivítaly pěkně plavčice, krásně čistá voda a zbrusu nová skluzavka. Přinesený meloun, určený na svačinku, jsme vhodili do bazénu, aby se zbytečně neohříval a všichni se vykoupali a zadováděli si dost a dost. Teplota vody 23oC a vzduchu 34oC, někteří z nás tak v jednom dni zvládli rozdíl teplot 164oC! Čas neúprosně běží, takže jsme se chvilku před 16:00 hod. osušili a vyjeli na místo srazu.  Podobně jako včera ti starší najeli 33 km, ti menší o 5 méně.

Zítra je poslední den – opět plavky, dobrou náladu, seřízené a promazané kolo a připomínám soutěž o nejmenší ručník a ukončení tábora v Šatově u bunkru – detailní instrukce zítra ráno.

Pátek 15. 7.   - reportáž z pátého dne   + FOTO

Poslední den nás přivítal opět krásným slunečným počasím…co víc si na začátek přát. Dnešní program byl časově poměrně našponovaný, tak jsme doufali, že se nám vyhnou poruchy, defekty a pády, opak byl ovšem pravdou. Vyrazili jsme společně jižním směrem kolem řeky Dyje na Nový Šaldorf, před letištěm když už jsme bezpečně projeli všechny křižovatky, se starší odpoutali od menších, zrychlili a v tom se zezadu ozvalo…stojíme! Františce nevydrželo lanko k přehazovačce, prasklo a řetěz samozřejmě skočil na nejmenší (tzn. nejtěžší převod). S tím uprostřed polí bez náhradního lanka nic neuděláte. Ještě že měla vepředu trojpřevodník, tak ji na dnešní den zbyly celkem tři převody a stala se tak sportovní hrdinkou dne. Neujeli jsme však ani kilometr, a opět se ze zadní části skupinky hlásí…stojíme! Tentokrát to odneslo zadní kolo Františčina bráchy Mikuláše – velký trn nedal duši šanci a ta ušla rychleji, než bys řekl švec. Ostatní po zjištění stavu pokračovali k bunkru Zatáčka u Chvalovic, na místě zůstal pouze jezdec a „týmový mechanik“. Za 6 minut byla duše vyměněna, nafoukána, montpáky a pumpička sbaleny a naší skupinku jsme dojeli těsně před vjezdem do areálu pěchotního srubu Zatáčka. Děti si prohlédly zbraně a veškeré vnitřní vybavení bunkru, určeného za válečného stavu pro 28 vojáků.  V podzemním patře nahlédli i do 11 metrů hluboké studny a těšili se, jak si venku zastřílí ze samopalu. Tato zábava se ovšem nekonala, protože v nedalekých Chvalovicích jsou ubytované rodiny z Ukrajiny a starosta jim slíbil, že se nikde v okolí nebude střílet…tak snad za rok. Mohli si ale vyzkoušet, jak se kope zákop pro ležícího střelce - to tedy chytlo jen ty menší, ti větší nechtěli dobrovolně vlézt do díry a chopit se polní lopatky.  Všichni si pak dali malou svačinku a vydali jsme se podél potoka Daníž směr Chvalovice…no a po chvíli se ze zadní části opět ozvalo …. stojíme! Tentokrát to nebyla závada na kole, ale na dítěti – na zcela rovné cestě podél potoka zkrátka „upadly“ jednomu z našich Honzíků z ruky řídítka a skončilo to rozbitým loktem a kolenem. Ošetřeno, zalepeno – můžeme pokračovat. Netrvalo dlouho a už jsme zastavovali u restaurace La Porte v Dyjákovičkách, kde pro nás byl připraven oběd – knedlíčková polévka, kterou jsme v pondělí začínali a špagety s masovou omáčkou a sýrem. Po obědě to byl jen kousek a byli jsme na koupališti ve Vrbovci, teplota vody 25oC, vzduchu 28oC. Byli jsme tam téměř sami, na dece se opalovala rodinka z Irska a pár místních sedělo pod přístřeškem u stánku a zaháněli žízeň. V bazénu jsme tak byli prakticky sami, děti vyzkoušely zbrusu novou nerezovou skluzavku, ti co měli snězenou svačinku vzali útokem místní stánek s občerstvením a téměř tam vykoupili párky v rohlíku. Chvilku před 14:00 hodinou dorazila na koupaliště domluvená skupinka cyklistů, doprovázející Josefa Zimovčáka, známého cyklisty a držitele několika rekordů v jízdě na vysokém kole. Mimo jiné na něm absolvoval v roce 2005 celou trasu Tour de France a každoročně pořádá etapovou jízdu na pomoc onkologicky nemocných dětí "Na kole dětem". Protože výjimečně přijel na normálním horském kole, dovolili jsme Jožkovi (jak se mu mezi kamarády říká), aby se k nám připojil 😊 a společně jsme přes Dyjákovičky a podél potoka Daníž dojeli do Šatova k dalšímu pěchotnímu srubu s názvem Zahrada. Tam byly připravené pro děti různé aktivity, autogramiáda Pepy Zimovčáka a hlavně slavnostní vyhlášení s předáním účastnických listů, vyhodnocení soutěží o nejmenší ručník (vyhrál Matěj), dopravních testů a odhadu, kolik jsme všichni dohromady vážili (bylo to 1760 kg a nejblíž byla se svým odhadem Lucka, která odhadla jen o 40 kg víc). Na závěr byla vyhodnocena v neoficiální soutěži i vedoucí Jitka pro změnu za největší osušku. Vše proběhlo za krásného slunečného počasí, za účasti starosty Vrbovce a paní starostky ze Šatova, která osobně čepovala dospělákům sportovní nápoj s pěnou. A co se týká najetých kilometrů, dnes měli malí i velcí stejně. Ti co dorazili do Šatova, měli cca 25 km a 2 cyklisté, kteří s námi pokračovali na kole až do Znojma (Lucka a Vojta), ti dnes najeli 41 km.

Takže se uvidíme buď na II. turnusu tábora v srpnu, na některé z akcí, které ještě letos pořádáme nebo příští rok na závodech VZP CUP nebo opět na táboře.