Příměstský cyklotábor I. turnus 12. - 16. 7. 2021

 

 

 

A máme tu konečně první den, který nás přivítal krásným letním počasím. Noční déšť zvlažil cesty tak akorát, aby se neprášilo a těch pár kaluží na cestě zvládly děti objet (tedy alespoň většina z nich).  Na začátku nás čekalo o trošku víc administrativy spojené s testováním, ale vše dopadlo dobře – všichni vyráželi pozitivně naladění, ale s negativním výsledkem. Nejdříve jsme se vydali do areálu dopravní policie na Pražské, kde jsme si všichni zopakovali základní dopravní pravidla, povinnou výbavu kola, zkontrolovali nedostatky kol účastníků, řekli si pár zajímavostí a zjistili, že dnes rychlost malým cyklistům nezměří, protože probíhá bezpečnostní akce, zaměřená na řidiče, kteří mají trošku těžší nohu na plynovém pedálu. A jediný radar, který byl k dispozici, nevyrazil do akce z důvodu nefunkčnosti. Po rozdělení na mladší a starší jsme se vydali dvěma směry. Zatímco mladší se pustili jižním směrem po cyklostezkách ke klubovému infocentru a půjčovně kol, elektrokol a koloběžek na ulici Melkusova, kde si zajezdili na kárkách, pohráli s dřevěnou stavebnicí a naučili se pár základních uzlů, ti starší se rozjeli dolů do Gránického údolí, které projeli až k Louckému klášteru. Odtud jsme pokračovali úzkou stezkou kolem starého náhonu a po přejezdu Vídeňské směr Dobšice a podél řeky přes obec Dyje do Tasovic k místnímu splavu, kde jsme posvačili a někteří svlažili nohy po kolena v řece. Po odpočinku a svačince znovu na kola a přes přírodní památku Kamenná hora u Derflic a Načeratický kopec hurá na oběd do Restaurace na Selské v Dobšicích. Řízek s bramborem, domácí šťáva s kousky ledu a nanuk do všech zahučely jak do bezedné studny. Odpolední program už byl odpočinkovější – nejdříve návštěva třídící linky v FCC Znojmo, kde si děti prohlédly třídění odpadů a také byly svědky recyklace plastů vskutku celosvětového formátu – většina plastů je vyrobena v Číně, tyto výrobky pak zakoupeny v České republice, vytřízené na znojemské lince a potom odvezeny bulharským kamionem do Dánská k dalšímu zpracování ….  a odtud asi znovu jako surovina do Číny. Při odjezdu ještě následovalo nezbytné zvážení všech na váze a v 15:00 hod. nás čekala poslední zastávka dne v dobšické sklepní uličce u soukromé truhlářské firmy ELLWOOD, která ještě stále vyrábí nábytek ze dřeva. Přestože nám jeden z majitelů a bývalý účastník příměstských cyklo táborů v roli dítěte Lukáš několik strojů ukázal naživo, tzn. že je skutečně pustil, zůstalo všem na rukou 10 prstů, a ještě si na závěr mohli do dřeva vypálit firemní znak. No a potom už následoval přesun nahoru do města, kde nás čekali rodinní příslušníci. Kromě drobné nehody, kdy se 2 účastníci při souběžné jízdě vedle sebe na rovině v dobšické sklepní uličce srazili, jsme neměli prakticky žádný úraz, kola fungovala, ani defekt jsme nemuseli řešit a ti menší nakonec najeli 15 a ti větší 38 kilometrů. Takže zítra v 9:00 na viděnou. 

 

 

 

 

Po propršené středě tady máme prosluněný čtvrtek a spoustu nových zážitků před námi. Nejprve byla pro všechny nachystána v parku, kde v době vinobraní probíhají rytířské turnaje, ukázka našeho kamaráda Ivoše, který pracuje jako psovod u celní správy. Spolu se čtyřletým belgickým ovčákem vycvičeným speciálně nejen k zadržování pachatelů trestné činnosti, ale zejména k odhalování nelegálně pašovaných bankovek a drog, nám předvedli pěknou ukázku. Několik dobrovolníků nejprve simulovalo cestující na letišti se svými zavazadly. Kačka Špačkova sice tvrdila, že letí z Chorvatska a má v kufru jen oblečení, ale vycvičený pes v jejím kufru jasně odhalil pěkný svazek bankovek o hodnotě 500 Eur, podobně dopadl i Denis Zikmund, který byl podezřelý již tím, že prý přiletěl z Bangladéže. Přitom každé malé dítě ví, že do Znojma přímá linka z Bangladéže nelétá - a podezření se potvrdilo, v jeho zavazadle byl sáček s marihuanou v množství evidentně větším než pro vlastní potřebu. Do šlamastyky se dostal i autor těchto reportáží a fotograf Luděk, který měl v zadní kapse dresu schovaný balíček 10.000 Eur - pár drobných se přeci vždy hodí. S kamarádem od celní stráže bych to možná ještě nějak uhrál, ale pes šel najisto a vypadal, že mě bez odevzdání nenechá odjet – stejně byly bankovky falešné 😊. Potom, co všichni pašeráci podali vysvětlení, jsme mohli vyrazit na kola. Městem jsme až do Nového Šaldorfa projeli společně a potom se už naše cesty rozdělily. Mladší vyrazili kolem polního letiště a vinohradem na dětské hřiště do Chvalovic, kde si vyzkoušeli prolézačky, nasvačili se a zhruba po hodince vyrazili směrem k zábavnému středisku Kinderwelt na Hatích. Starší to vzali přes starou silnici na Šatov, terénními cestičkami objeli Konice i Popice, po levé straně zanechali vinohrad s krásně rostoucím Ryzlinkem Rýnským a kolem ohrady s Exmoorskými koněmi jsme lesním sjezdem dojeli k Hnanicím, kde jsme udělali krátkou zastávku na místním opraveném dětském hřišti a na řadu přišla i očekávaná svačinka. Následoval terénní přejezd do Šatova, nejprve jsme minuli místo, kde se pravidelně koná na Silvestra cyklokrosový závod, který musel být v předchozích dvou letech zrušen. Potom jsme si vyzkoušeli část trati, po které projíždějí závodníci po startu závodu Vinařská 50, který se v loňském roce také nekonal a v letošním je prozatím posunutý na 16. října. Naše skupinka po této cestě jela sice o něco pomaleji, než jezdí čelo závodníků tohoto závodu s 20-ti letou tradicí, ale i tak jsme včas dorazili do dětského zábavního parku Kinderwelt, kde měl každý od Karkulky dostat 10 tokenů na atrakce. Doba se ale změnila, na Karkulku mají teprve vypsané výběrové řízení, takže její roli zastal vedoucí Luděk a košíček nebyl proutěný, ale z modrého plastu – doba se zkrátka mění. Po vyzkoušení atrakcí jsme vyšli do prvního patra, kde byl připraven oběd – hamburger s Coca-colou, který v dětech zmizel dřív než by řekl švec – měli taky hlad jako vlk. Alespoň něco nám z těch pohádek zůstalo.

Poslední den – jeden z účastníků již vyrazil s rodiči na dovolenou do Chorvatska, takže dnes bude o jednoho malého cyklistu méně. Dnes nebylo třeba testovat, takže jsme se bez zbytečné administrativy lehce po deváté ranní vydali všichni společně z místa srazu po jediném trošku uceleném souboru cyklostezek městem dolů. Je pravda, že část od náměstí Republiky po ČS Shell je cyklostezka taková zvláštní a v jiném městě asi podobnou nenajdete – vznikla tak, že na začátek a konec chodníku, který má místy šířku pouze 1 metr, byly bez jakýchkoliv úprav osazeny značky – stezka pro chodce a cyklisty. Dnes jsme v tomto úseku naštěstí nikoho nepotkali, jinak tam vítězí právo silnějšího.   Škoda, že další část pěkné cyklostezky končí u další čerpací stanice … a dál nic. První dnešní zastávkou bylo naše informační cyklistické centrum, kde jsme si nejdříve řekli něco o historii předchůdce kola – draisiny Barona von Draise, patentovanou v roce 1817, jejíž repliky máme zapůjčeny od Ivana Křivánka ze Slavkova. Vyzkoušeli jsme jak dospělou, tak dětskou verzi a k vidění byla i varianta s brzdou z roku 1830, kdy se brzdilo pomocí převodového mechanismu otáčením dřevěných řídítek. K vyzkoušení byly i cyklistické kuriozity zapůjčené od Martina Zehnala, novinkou letošní sezóny je cyklistický „chopper“ a kolo, které má řídítka umístěna pod sedátkem. V přípravě je i největší pojízdné kolo v České republice, jehož díly už ve Znojmě máme, ale musí ještě proběhnout kompletace – k vidění a vyzkoušení bude snad na II. turnusu cyklo tábora v srpnu.  A pro nejmenší byla již tradiční zábavou jízda na šlapacích kárkách na okruhu kolem infocentra, letos „zpestřená“ občasným průjezdem osobního auta s účastníky „celorepublikové hry“ o nejlépe otestovaného Čecha. Kdybychom žili o 100 let dříve, určitě by vítězství v této disciplíně získal Jára Cimrmann. Ale zpátky ke kolům …. další zastávkou bylo vinařství Špalek v Novém Šaldorfě, kde byla v plánu ochutnávka vinných moštů. Ty se prý však v rámci putování po místních sklepích v prvním červencovém víkendu kompletně vyprodaly, takže na nás zbyl alespoň velmi dobrý bezinkový mošt, známý taky jako hopsinkový, protože se vyrábí z hopsinek 😊. A potom jsme se rozdělili – mladší vyrazili směr Konice, kde nejprve objevili ostružiny, na poli hrášek a v poli koroptví hnízdo s vajíčky, ve vinohradu zahlédli srnku, prchající bezradně před traktorem, který prováděl postřik vinohradu. Zcela určitě se nejednalo o bioprodukci, protože jak všichni víme, biovinaři stříkají vinohrad zásadně v noci. V horní části vinice na Kraví hoře navštívili Špalkovu vyhlídku, posvačili a zbytek času do oběda strávili na dětském hřišti v Konicích. Starší se vydali kolem Popic k Havraníkům, kde ve stínu posvačili a pokračovali kolem slunečnicového pole směrem k hotelu Vinice Hnanice. Žluté pole plné slunečnic je jasným důkazem, že když je něco žluté, nemusí to být vždy řepka. U stánku Vinice Hnanice jsme měli další zastávku. Po krátkém odpočinku jsme se vydali po zelené turistické značce, kam sice nesmí cyklisté, ale je to tam moc hezké. Dojeli jsme k vyhlídce Devět mlýnů, odkud je nádherný výhled na proslulou vinici Šobes a hlavně na meandrující řeku Dyji, kde bývalo v oblasti necelého 1 kilometru dříve 9 mlýnů, z nichž nezvětší a neznámější byl Gruberův mlýn, který byl až do II. světové války krásným výletním letoviskem. Směrem na Šobes také neexistoval most jako dnes, ale byl tam převozník … o tomto místě by se dalo vykládat dlouho, ale děti hlavně zajímalo, za jak dlouho bude oběd a co bude. Takže jsme se vydali přes Havraníky, sjezdem kolem popické kapličky Panny Marie Bolestné jsme se ocitli u Popické hospody U Kloudů, to ale nebyla naše cílová stanice. Ta bylo o 2 km dál, v nově zrekonstruované restauraci s penzionem Starý kopec. Dnešní dukátové buchtičky chutnaly téměř všem (našla se jedna výjimka) a někteří si i 2 x přidávali. Po obědě jsme ještě zapsali tipy na soutěž o to, kolik jsme v pondělí vážili všichni dohromady na nákladní váze v FCC Znojmo a vinohradem, který se rozkládá na jihovýchodních svazích Kraví hory jsme sjeli k Louckému klášteru. Kola jsme uschovali v infocentru a chvilku po 14:00 hodině jsme po překontrolování testů vstoupili na plovárnu Louka, kde bylo v tu chvíli přesně 333 účastníků. Po 2 hodinách dovádění v bazénech, na tobogánu a skluzavkách jsme se osušili, vyhodnotili soutěž o nejmenší ručník a vyrazili do infocentra na závěrečné vyhodnocení tábora. Událost to byla veliká, tatínek Ondry se na to dokonce vyfešákoval jak na svatbu :-) a šampaňské (tentokrát s broskvovou příchutí) teklo jako vždy proudem. Špunty létaly vysoko, všichni účastníci dostali pamětní list a pár dárků od partnerů našeho cykloklubu. Za zmínku ještě stojí Adam Gargela, který včera dokonale umyl své kolo a ráno se tak objevil na prakticky novém stroji, byl tak žhavým adeptem na vítěze soutěže o nejšitější kolo. Dlouho to však nevydrželo – v dnešním horkém dni jsme potkali maximálně 5 kaluží, všechny se mu ale jak na potvoru postavily přímo před kolo a nešlo je prý objet – soutěž o nejčistější kolo jsme tak nakonec zrušili. Dnešní den byl bez defektu, bez úrazu – i když jeden malý cyklista nám 2 x za jízdy opustil kolo – takový malý letecký den. Ale díky tomu, že je to hokejista, umí prý dobře padat. Kvůli GDPR jsme ho nechtěli jmenovat, ale Davida u toho stejně skoro všichni viděli… no a na závěr kilometry – malí jich dnes dali 15, ti větší 25.

FOTO