Reportáž z jednotlivých dní + fotky z průběhu tábora najdete v článku níže...
Den 5 - pátek 12. 7.
Dnes si počasí bohužel vybralo svou daň a od ranních hodin pršelo. Podle meteo radarů to nebyla přeháňka na pár minut, ale déšť na několik hodin (což se posléze i potvrdilo), rozhodli jsme se proto před 8:00 hod. ranní zrušit naplánovaný program. Velká část dětí nemá do deště vhodné oblečení a zařídit narychlo "mokrou variantu" pro 32 účastníků + vedoucí nebylo v našich silách. Celodenní program se tak zredukoval pouze na oficiální vyhlášení v 16:00 hod. na místě srazu. Protože jsme nenavštívili společnost FCC, přijeli pánové na vyhlašování na náměstí za námi a předvedli ukázkové vysypání zemního kontejneru s plasty do připraveného nákladního auta. Na místě srazu jsme potom vyhlásili soutěže z jednotlivých dní a oficiálně předali účastnické listy a drobné odměny. Nakonec ruská zmrzlina (upozorňujeme, že jsme zcela apolitický cyklistický klub, ale ta americká nebyla zrovna v akci). A pak zazvonil zvonec a pro I. turnus je pohádky konec...
*************************************************************************************************************
Den 4 - čtvrtek 11. 7.
Předposlední den tábora – počasí nám od rána přálo, takže chvilku po deváté obě skupinky vyrazily jižním směrem směr Nový Šaldorf. Projeli jsme kolem letiště přes viniční trať Dívčí hora a dojeli k pěchotnímu srubu MJ-S_4 Zatáčka nedaleko Chvalovic, o který se stará parta nadšenců do vojenské techniky a v letních měsících provádějí prohlídky s velmi fundovaným výkladem. Zajímavostí byla spousta, ale novinkou pro nás byla informace, že byl vybetonován v roce 1938 za pouhých 7 dní. V dnešní době by za tak krátkou dobu nestihli ani vypsat výběrové řízení…. zkrátka jiná doba. Děti nejvíc bavilo to, že si na všechno mohli sáhnout, dokonce si i zastříleli – ti mladší ze vzduchovky, starší ze samopalu vzor 58. Průvodce děti opět nachytal dotazem, na co se používal paklík povoskovaného papíru původem ze 70-tých let. My starší si pamatujeme, že to byl tehdy luxusní toaletní papír (protože byl v době jeho nedostatku lepší jak noviny) a stál 1,30 Kčs. Jako vždy také všechny zaujala 12 metrů hluboká studna, umístěná ve spodním patře bunkru, na které je umístěno silné sklo, protože se do ní chce každý podívat a za ty roky by prý bez krycího skla spolkla mnoho brýlí, klíčů, peněženek a mobilů. Děti si vyzkoušely cvičné granáty, masky i všemožné zbraně. Skupinka starších ale málem v bunkru zůstala. Ne že by se nám tam tak strašně líbilo, ale abychom nerušili druhou skupinu, náš průvodce lehce přivřel dveře do místnosti, ve které jsme se nacházeli a nějaký vtipálek buď omylem nebo spíš naschvál dveře nejenom zaklapl, ale zvenku i zajistil zarážkou, kterou je nutné otočit o 90 stupňů. Průvodce i malé účastníky jsem ujistil, že to v době dnešní techniky přece není žádný problém, chopil jsem se telefonu pro zavolání pomoci zvenčí a ejhle, v železobetonovém bunkru není kupodivu signál. Ještě že byla v místnosti střílna pro lehký kulomet. Malou škvírou kolem hlavně pronikly malé zbytky GSM signálu a podařilo se nakonec zavolat pomoc. Vše dobře dopadlo a po svačince následoval krátký přesun na dětské hřiště ve Chvalovicích. Odsud to bylo, co by kamenem dohodil do nově otevřeného Penzionu Daníž ve Chvalovicích, kde jsme měli domluvený oběd – čočková polévka s párkem, rizoto a žlutá limonáda neboli brča chutnaly většině osazenstva. Po obědě jsme projeli místní náves, která po odstranění nevzhledné stavby s Dinoparkem začíná vypadat k světu a po cyklostezce pokračovali přes Dyjákovičky do obce Vrbovec, kde jsme zamířili na místní koupaliště. Voda 25oC, krásně čistá, skluzavka, a hlavně pouze dva návštěvníci. Slečna obsluhující ve stánku a zároveň prodávající vstupenky, která si do našeho příjezdu užívala pravé prázdninové pohody, tak musela chtě nechtě odložit mobil a začít se nám věnovat. Ke slovu přišla vedoucími připravená zdravá ovocná svačinka, a nakonec i nanuky. Mezi koupáním jsme si zahráli pár míčových her, provedli kontrolu vybavení jednotlivých cyklistů - zda mají nářadí, pumpičku, lepení, správnou náhradní duši a nakonec se ve skupince těch mladších provádělo i tetování. Ti starší mezitím vyrazili vinicemi v okolí Vrbovce a tunelem pod silnicí E59 směr Nový Šaldorf, abychom byli na avizovanou 17:00 hod. na místě srazu. Mladší nasedli v 16:30 do Vinobusu, který po domluvě zastavil u koupaliště ve Vrbovci a krátce po 17:00 hod. dorazili do Znojma i oni.
Dnes jsme bohužel měli po cestě pár defektů, ale díky šikovností a rychlosti vedoucích při opravách to naplánovaný harmonogram nijak nenarušilo. S ujetými kilometry to bylo dnes slabší – mladší díky absolvování části trasy Vinobusem najeli necelých 20 a ti starší 31 km.
VIDEA
Střílení Bunkr_1 Bunkr_2 Bunkr_3 Pumptrack_1 Pumptrack_2
*************************************************************************************************************
Den 3 - středa 10. 7.
Třetí den jsme sluníčko přemlouvat nemuseli a až na pár chvilek svítilo krásně celý den, k tomu necelých 25oC, mírný větřík – zkrátka ideální počasí na kolo a toho se muselo náležitě využít. Chvilku po deváté se obě skupinky vydaly směrem do Havraníků, kde byla připravena jízda na koních a oběd. Ti menší sjeli k Dyji a přes Nový Šaldorf si to namířili po trati závodu Vinařské 50, které ale nikdo z cyklistů neřekne jinak než Znovín Cup, na dětské hřiště v Konicích. Poté zamířili k ochutnávkovému stánku u Staré vinice nad obcí Havraníky, kde měli svačinku a poté zamířili do Hnanic, kde je ve 12:00 hod. čekal v Osadě Havranů oběd. Ti starší zamířili trošku jiným směrem Gránickým údolím, přes Šafářku do lesa u Mašovic a po kraji bývalé vojenské střelnice do Podmolí k hospůdce u rybníka, které neřekne nikdo jinak než „U ovečky“, kde všichni posvačili a někteří do sebe navrch nalili žlutou brču nebo nasoukali nanuk. Někteří seděli u normálních stolků nebo na lavičkách, dva účastníci si ale vybrali místní dětský koutek, kde si připadali jako doma (víc ve fotogalerii). Ti bystřejší se taky začali ptát, proč jsme už 14 km od Znojma a pořád jedeme zcela jiným směrem, než kde budeme obědvat…za chvíli se dočkali. Z Podmolí jsme se vydali lesem směrem k vinici Šobes, na které jsme sice ochutnávkový stánek se skvělými víny vynechali, ale jak na vyhlídce nad vinicí, tak u turistického rozcestníku uprostřed vinice jsme zastavili, abychom se vyfotili a aby nám ostatní věřili, že jsme tam byli. Následoval přejezd závěsného lanového mostu na druhou stranu řeky Dyje a to, co jsme sjeli dolů jsme museli od řeky zase vystoupat nahoru. Jinak bychom se totiž nedostali do Hnanic, kam jsme dorazili pár minut před dvanáctou. Pak přišla obrovská rána – ve 12:00 hodin se totiž lámal pracovní týden 😊 a taky začal oběd. Polévka a špagety sice nemizely v dětech takovou rychlostí jako v předchozích dvou dnes, ale nemůžeme mít pořád řízky, zato domácí šťáva a čerstvě upečený štrůdl s makem a jablky byly tou správnou tečkou, po které následovala jízda na koních. Ti menší jezdili po dvou, větší samostatně, a nakonec nám majitel pan Chvatík kromě koní ukázal i čerstvě chycenou kunu. Abychom hned nešlapali do pedálů, proběhl půlhodinový kurz uzlování, po kterém jsme se vydali plnit další bod dnešního programu – koupání v nedalekém hotelu Happy Star. Ti menší šli na řadu dříve, a tak to vzali pouze přes hnanické dětské hřiště přímo k hotelu, ti starší to vzali lehce oklikou. Udělali jsme si výlet do Rakouska na poutní místo Heiliger Stein, opředené pověstmi a velmi silnou geoenergií (alespoň to tvrdí senzibilové a lidé citliví na tento druh energie). Něco na tom bude, protože dětem na rozdíl od vedoucích energie po návštěvě tohoto místa znatelně přibyla.
Kromě bazénu je ve wellness centru hotelu i vířivka, do které se všechny děti usadily a jak už je na tomto táboře zvykem, všichni si připili „dětským šampaňským“ (tedy obarvenou, oslazenou vodou s ohromujícím obsahem ovocné složky 1,8%, silně nasycenou CO2 a prodávanou pod obchodním názvem Robby Bubble Strawberry - ročník, viniční trať ani doporučenou dobu archivace výrobce neuvádí).
Po vykoupání a osušení (mokří do těch dresů přece nepolezeme) jsme vyrazili k domovu, ti mladší o zhruba půl hodinky dříve než starší – po cestě přes havranické vřesoviště, Popice a Konice jsme se zastavili na poslední svačinku u ochutnávkového stánku firmy Znovín u Staré vinice v Havraníkách. Tam děti dojedly poslední zbytky svačin a přes Kraví horu jsme zamířili do cíle, mladší se vydali od řeky serpentinami a cyklostezkou vedoucí znojemským parkem, zatímco ti starší vyjeli do města ulicí Napajedla (neboli Tremperk). Je pravda, že někteří část této ulice, stoupající strmě do města spíše vyšla jak vyjela, ale kvůli GDPR a ochraně osobních údajů ty co to nedali, nebudeme jmenovat.
Nakonec počet najetých kilometrů – mladší skupinka jich zdolala 28, ti starší 41.
*************************************************************************************************************
Den 2 - úterý 9.7.
A máme tu druhý den. Podle předpovědi počasí to neměl být úplně typický letní den, ale usilovným foukáním jsme občasné mráčky rozehnali a zvládli jsme naplánovaný program včetně koupání. Původní záměr přesunout se od místa srazu přes lávku pro pěší směrem k nemocnici a Městský lesík na bývalé dopravní hřiště vyšel na 80%. Stejně jako občas v hokeji nebo ve fotbale nám chyběla ta správná koncovka…na torzu bývalého dopravního hřiště zrovna probíhaly zkoušky adeptů na řidičský průkaz, proto jsme se raději přesunuli o kousek dál na znojemský obchvat. Ne na tu část, kde probíhá čilý stavební ruch a bude pravděpodobně letos na podzim slavnostně otevřen, ale na naši dobře známou část, která je postavená již více než 10 let a zatím slouží alespoň malým cyklistům a sportovcům na in-line bruslích. Ale zpátky k programu, proběhla naplánovaná prohlídka technického stavu kol, některé drobnější věci byly odstraněny na místě, část závad byla uvedena každému účastníkovi do protokolu, který dostanou v pátek. Protože všichni technickou prohlídkou prošli bez vážných závad (letos musíme rodiče za stav většiny kol pochválit), mohli jsme pokračovat v naplánovaných soutěžích a vyřešit první dnešní defekt předního kola. Po svačince jsme se stejně jako předchozí den rozdělili na dvě skupinky, a zatímco ti mladší ještě chvíli soutěžili a poté se vydali nejkratší cestou do Plenkovic, kde byl domluven oběd, pro ty starší jsme nachystali trošku delší cestu. Aby nezapomněli, že jsou na cyklistickém táboře, vyrazili jsme přes Kuchařovice okolo meteorologické stanice lesem směr Plaveč. Původně připravená a před měsícem v rámci příprav projetá cesta byla tak zarostlá ostružinami, že jsme museli zvolit alternativní variantu, kterou vystihuje přesně píseň kapely MIG 21 „Cestou necestou, polem nepolem“….my jsme ale na rozdíl od protagonistů písně nejeli malotraktorem, ale na kole. Na asfaltové silnici plné aut by takovou zajímavou cestu mezi klasy dozrávající pšenice určitě nezažili. Sjeli jsme do Plavče, projeli kolem starobylé rotundy z 12. století, u které se historikové dodnes přou, zda není starší než ta znojemská a měli v plánu přebrodit řeku Jevišovku. Ta však vzhledem k trvajícímu suchu připomínala spíše větší louži a tak ji všichni bez problémů zdolali stejně jako 7 brodů (před měsícem plných vody a dnes totálně vyschlých). Projeli jsme kolem skautského tábora u osady Bábovec, zkontrolovali stav vody na koupališti v Hlubokých Mašůvkách, kde jsme měli naplánovaný odpolední program a údolím kolem Havlínovova mlýna jsme přesně včas dojeli do Plenkovic na oběd. Jídlo (špenátová polévka s krutony a vepřový řízek s novým bramborem) stejně jako včera do dětí napadalo jako do bezedné studny, kam šoupli ještě limonádu, od paní hostinské obdržel každý lízátko a polední pauza byla zakončena nanukem.
Následoval přejezd na koupaliště v Hlubokých Mašůvkách, kde byla sice trošku chladnější, ale čistá voda a nejlepší bylo, že jsme ho měli celé pro sebe. Kromě nás tam nebyl vůbec nikdo, tedy ani personál, což nám tak úplně nevadilo. Vykoupali jsme se, zahráli pár her s míčem, vyhodnotili soutěž o nejmenší ručník a protože nás začal tlačit čas, skupinka mladších vyrazila směr Znojmo, zatímco ti starší si ještě zastříleli ze vzduchovek a mladší kamarády s půlhodinovým odstupem následovali. Vyřešili jsme další dva defekty a s mírným zpožděním dojeli na místo srazu.
A to nejdůležitější, mladší dnes najeli 30 a ti starší 45 km.
*************************************************************************************************************
Den 1 - pondělí 8.7.
A je tu první den. Na místě srazu rozloučení s rodiči, babičkami, dědečky a už sedí všichni v parku u dnes již neexistujícího památníku věčné slávy a dovídají se vše důležité o dnešním programu. Po překontrolování účastníků a rozdání reflexních vest se všichni řadí na cyklostezce vstříc dnešnímu dobrodružství. Následoval krátký přejezd po kouscích cyklostezky, které se již několik volebních období nedaří vedení města propojit do smysluplného a nepřerušovaného celku, do areálu Policie ČR, kde nás čekali nejenom zástupci dopravní policie, ale také policejní vrtulník. Zajistit a zkoordinovat jeho přílet s naším programem nebylo jednoduché, ale podařilo se. Kvůli vynaloženým úplatkům však od zítřejšího dne nebude na obědy, tak dětem přibalte větší svačiny 😊. Po změření rychlosti radarem a probrání povinné výbavy kola jsme se rozloučili s vrtulníkem (video z jeho startu je v odkazu níže) a přesunuli jsme se o pár set metrů dále k základně znojemské záchranné služby. Tam nás jako vždy vlídně přijali, ukázali vybavení sanitek, odpověděli na spoustu všetečných dotazů a také nám ukázali, kde je záchod. Ve zdravotní výchově a obvazování raněných (dnes naštěstí jen fiktivních) jsme chvilku pokračovali i po odchodu ze záchranné služby. Většině dětí vyhládlo, a na obědě, který byl domluvený na 12:00 hod. v Motorestu u benziny tak dnes všichni jedli, jako kdyby nedostali minimálně týden najíst…. opravdu téměř nikdo nic nevracel (a ani nezvracel).
Po obědě byla domluvena návštěva hasičského záchranného sboru, kde jsme se rozdělili na skupinku starších a mladších (nikoli na vedoucí a děti, ale na starší a mladší děti) a program pak probíhal odděleně. Zatímco ti starší zahájili hašením požáru hájovny, následovaným prohlídkou tréninkové požární věže, ti mladší si prohlíželi požární techniku. I když zde byli mnozí již několikrát, vždy se dozvíme něco nového. Např. to, že v současnosti neexistuje v celé ČR způsob, jak bezpečně uhasit hořící elektromobil. V USA a ve Skandinávii, kde je těchto aut v současnosti nejvíc, zkoušejí používání mobilního kontejneru naplněného vodou, do kterého hořící elektromobil pomocí jeřábu umístí a nechá se tzv. vyhořet - protože uhasit baterie nejde. K havárii je tak potřeba daleko více techniky, která k běžné autonehodě nevyjíždí. Další zajímavostí byl i nápis na hasičském WC, který najdete ve fotogalerii - zaujala zejména děvčata, protože u hasičů jsou jen pánské záchody. Ženy totiž mohou být pouze členkami dobrovolných hasičských sborů.
Skupinka starších zhruba ve 13:30 vyrazila provětrat svoje kola Gránickým údolím na Králův stolec, kde všichni snědli zbytky svých svačinek (někteří vybírali z baťůžku kousky rozteklé čokolády, která není opravdu tím nejlepším na svačinku do letního dne). Při návratu zpět jsme v lese ucítili kouř, slyšeli houkání sirény v nedalekých Mašovicích a zahlédli znovu hasičské auto, které jelo k lesnímu požáru. Ti mladší, kteří byli ještě v areálu hasičského záchranného sboru, tak naopak shlédli ostrý výjezd hasičských aut. Mladší se poté přesunuli na work outové hřiště v prostoru bývalé Kolonky, kde jsme si otestovali tělesnou zdatnost dětí a nedopadlo to vůbec špatně. Kdybychom byli na táboře mladých rybářů nebo youtuberů, přitahování na hrazdě nebo lehy sedy by určitě nešly tak hladce jako malým cyklistům. Pár minut před 16:00 hodinou se obě skupinky sešly u Agrodomu na ulici Dvořákova a pokračovali společně na místo srazu. Žádný úraz, žádný defekt – ti menší ujeli necelých 10 km, ti větší 24 km. Zítra plavky a co nejmenší ručník (jinak tu soutěž nevyhrajete) a v 9:00 hod. na srazu.
Video - start policejního vrtulníku Video - start policejního vrtulníku 2
