A je to tu, první den příměstského cyklo tábora a první reportáž. Poprvé v historii máme 40 účastníků a tomu odpovídající zvýšený počet vedoucích...
Tradiční sraz u Nové lékárny pod altánkem, na jehož průčelí je uveden rok „MDCCCXXXVI“. Znamená to, že kdybychom pořádali cyklo tábor před 181 lety, pletli bychom se tam řemeslníkům, kteří altánek stavěli a neměli bychom nejspíš odpružená kola s přehazovačkami, ale dřevěné drezíny, které sestrojil Karl von Drais 19 let před tím. Ale dost historie – první den je spíše poznávací a většinou ujedeme jen pár kilometrů. Nejprve následoval přesun po cyklostezce horním parkem do areálu Policie, kde proběhla nejprve zevrubná prohlídka kol. Je vidět, že rok od roku se vylepšuje stav kol, na kterých rodiče své ratolesti posílají vstříc dobrodružství… letos to byl jen 1 plášť, který o svůj vzorek přišel už před několika lety a zasloužil by si výměnu a pár nezaslepených řídítek (viz. fotogalerie). Pokud nemáte čas zakoupit originál záslepky, stačí se řídit radou jednoho z malých účastníků – večer stačí vypít 2 lahvinky dobrého vína a špunty (tedy korkové či plastové zátky) místo do odpadků nacpat do řídítek (a prázdné láhve potom do tříděného odpadu) – nepoužívejte skleněné uzávěry ani ty šroubovací, ty opravdu nefungují . . . ale to jsme trošku odbočili. Dvojice z dopravní policie nejprve poučila účastníky tábora o správné výbavě kola, o základech dopravních předpisů a potom všem změřili pomocí radaru rychlost. Tentokrát se to obešlo bez pokuty a mohli jsme se tak přesunout o pár stovek metrů dále do areálu hasičského záchranného sboru. Tam si děti kromě svačinky prohlédli techniku včetně specializovaného vozidla značky Trabant v provedení kombi, které slouží u těch nejsložitějších případů pro velitele zásahu, protože má místo registrační značky nápis ŘEDITEL. Byli jsme ujištěni, že vozidlo sice jde nastartovat, ale k zásahům se opravdu nepoužívá. Děti si potom vyzkoušely uhasit hořící hájovnu, smotat a rozmotat hasičskou hadici, nasadit zásahovou helmu a jedna z účastnic se oblékla do kompletního hasičského oblečení. Došlo také na přenos raněného a dýchání s kyslíkovým přístrojem. Po krátkém přesunu k motorestu u benziny se účastníci dočkali oběda, většina dětí snědla polévku, hlavní chod a vypila limonádu zcela bez problémů. Našli se však i takoví, kteří limonádu místo do sebe vylili kamarádovi do klína /jeden Tomáš druhému Tomášovi/. Po obědě jsme projeli kolem rybníka Hnědka přes stavbu znojemského silničního obchvatu směrem k Příměticím, kde jsme využili prostor bývalého dopravního hřiště a uspořádali tam s přivezeným materiálem několik soutěží – v pomalé jízdě, ve znalosti dopravních předpisů, jízdě po vyznačené dráze a také jsme zkontrolovali a některým dětem upravili helmy. Protože se mezitím přiblížila 16:00 hod, nastala hodina návratu a přes Městský lesík a cyklostezku jsme se vrátili na místo srazu, kde už na každého někdo čekal.
Druhý den – po lehkém nočním dešti jsme se probudili do slunečného počasí a vyrazili vstříc dnešním bez pár metrů 30 kilometrům. Nejdříve rozloučení s rodiči, babičkami a dědečky, poté nezbytné zjištění jmen přítomných, spočítání a můžeme vyrazit. První zastávka byla na Pražské ulici v nové budově záchranné zdravotnické služby, kterou se podařilo zprovoznit v loňském roce a po desítkách let strávených v areálu staré nemocnice získali jak záchranáři, tak jejich vozový park důstojné místo pro vykonávání své důležité práce. Hned v sousedství se staví nová základna pro hasičský záchranný sbor, která má být uvedena do provozu v listopadu letošního roku. V budově jsme kromě seznámení s vybavením nejmodernějších sanitek a vlastní prací záchranářů zažili i jeden ostrý výjezd a potom mohly děti pokládat otázky, které byly opravdu různorodé (kolik stojí sanitka, jak je dlouhá sanitka, na co to je, můžu to ochutnat, můžu si to potěžkat, jakou má sanitka maximální rychlost, kam se můžu jít vyčůrat, můžu vlézt dovnitř, nemáte prosím kapesník atd.). Všichni si jako dárek odnesli jednorázové chirurgické rukavice modré barvy - výborná věc např. na nahození řetězu. Někteří si je však ihned nasadili a hygienicky v nich konzumovali dopolední svačinku, po které náš oranžovo – žlutý had cyklistů pokračoval přes pole k Příměticím do lomu, který se nachází před sídlištěm a díky zatopení spodní vodou slouží nyní jako chovný rybník pro různé druhy ryb. Po cestě na toto místo se vedoucímu skupiny podařilo nasbírat na různé části kola tolik čerstvých psích výkalů, že bylo nutné navštívit nedalekou myčku u čerpací stanice u přímětického mostu. Ale přijeli jsme kvůli rybám, psy tak nechme stranou. Zatímco jedna skupina se na břehu zatopeného lomu zdokonalovala v uzlování, ta druhá se pustila po krátkém výkladu ihned do rybolovu. První úlovek se podařil Natálce Vašatové, pěkného karase za chvilku ulovila Kačka Fellingerová. Těm ostatním se už dařilo méně, ale zcela určitě by obstáli v soutěži o nejzamotanější vlasec nebo jak nahodit návnadu do vody a přitom ji zamotat do agátu za sebou…. První skupina se po rybaření vydala na cestu na oběd, zatímco tu druhou chytání teprve čekalo – nejlepší úlovek se podařil Danielu Pelechovi, který ale stejně jako ostatní svého uloveného lína po vytažení háčku hodil zpět do vody. Největší rybu chycenou v této lokalitě (kapr 83 cm) se nám nepodařilo překonat a vyrazili jsme tak s půlhodinovým odstupem za první skupinou Gránickým údolím přes Citonice do Bezkova, kde nás čekal oběd. Česneková polévka s opečeným chlebem a rajská omáčka s masovými koulemi nebo plněnou paprikou padaly do dětí jak do studny, zalili to žlutou limonádou a zazdili nikoli panákem, ale nanukem. Po krátkém odpočinku jsme se vydali údolím mezi Bezkovem a Citonicemi kolem rybníku Skalka a Gránickým údolím zpět ke Znojmu. Tento den jsme zakončili v 16:20 na místě srazu a dnes opět bez jediného defektu. Takže zítra bez kol, s plavkami a dobrou náladou.
Třetí den – začal krásnou letní teplotou, sluníčkem a tentokrát bez kol…… skoro to vypadalo jako školní výlet. Místa, která jsme dnes měli v plánu navštívit bychom totiž nestihli objet ani s těmi nejlepšími cyklisty a proto jsme pro přepravu zvolili pro nás speciálně objednaný autobus. Zahájili jsme přejezdem za obcí Štítary, kde se uprostřed lesů nachází hájenka, která patří Městským lesům Znojmo a bydlí na ní šikovný lesník Ondra, který nás celé dopoledne po skupinkách provázel lesem. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací o zvířátkách, lesních plodinách, dřevě a jeho škůdcích. Nejvíc děti zaujala Netykavka – v případě ženy docela problém, v případě kytičky zajímavá rostlina, která ve stádiu zralosti umí rozptýlit svoje semínka i několik metrů daleko….. děti si vyzkoušely i hru na klíště a na datla, který zbavoval stromy nebezpečných škůdců (z této části nemáme naštěstí fotodokumentaci) a poznali jsme naživo i kůrovce. Skupinky se na hájence postupně vystřídaly a ti co nebyli zrovna v lese se věnovali znalostní soutěži s lesní tématikou, uzlování a slaňování. Všichni společně se potom pustili do konzumace oběda, připraveného tentokrát vedoucími – v nabídce byly 3 druhy polévek a 3 druhy hlavního jídla, ve kterém si každý ze strávníků našel to svoje oblíbené, jedinou nepříjemností byly všudypřítomné vosy, které díky dlouhotrvajícímu suchu byly prakticky všude. Zápas vosích bodnutí v průběhu oběda skončil mezi týmy děti versus vedoucí nerozhodně 2:2. Po obědě ještě následovaly hry a ukázka lesní techniky na svážení vytěženého dřeva. Poté následoval přesun na konopnou farmu u Bítova – do státu Jamaika. Všudypřítomný písek a palmy, doplněné limonádou z konopí doplnily iluzi opravdového ráje. Všichni dospělí nad 18 let jsme se stali členy místního klubu a i přesto, že jsme neobdrželi EET účtenku, byl zážitek velmi silný. Po krátkém přesunu do bítovské zátoky, ve které se díky totálnímu nedostatku vody vyskytovaly místo vody jen zbytky bláta, jsme navštívili místní aquapark, kde se děti vykoupaly, vydováděly a sjely desítky metrů na skluzavkách a tobogánech. Potom už následoval přesun autobusem do Znojma, kde si děti pár minut přes 18:00 hodinou vyzvedli rodiče.
Čtvrtek – další den našeho týdenního dobrodružství začal slunečným počasím a docela silným větrem, v průběhu dne se teplota zvýšila a vítr trošku utišil, takže nic nebránilo ani plánované návštěvě koupaliště. Ale pěkně popořadě – první delší přesun z místa srazu jsme zahájili sjezdem k Městskému lesíku, kde nás zastavily spuštěné závory a projíždějící nákladní vlak. Všichni to včas ubrzdili, nikdo nepřišel k úrazu a po projetí vlaku jsme tak mohli pokračovat přes Městský lesík a polními cestami za Příměticemi směrem na Plenkovice. Tam je kromě hospody (v tu dobu zavřené) a rybníka i starý mlýn z roku 1678, který patří od roku 1933 rodině Havlínů a před třemi lety byl kompletně zrekonstruován. Pod dohledem vyřezávaného vodníka a taktéž vyřezávaného pana mlynáře umístěného před vchodem, jsme si vyslechli výklad vnučky původních majitelů a prohlédli všechna 4 patra mlýna. Děti měli trošku problém s rozpoznáváním druhů obilí (pšenice, ječmen a žito) a někteří nebyli schopni rozeznat hladkou mouku od hrubé. Paní chtěla dětem poradit a zeptala se, z jaké mouky peče doma maminka? Odpověď „Maminka nepeče, my všechno kupujeme v Kauflandu“ paní průvodkyni odzbrojila a na nic dalšího se už raději neptala. Děti u mlýna posvačily, ti starší si stihli zaházet i granátem na dálku a paní nám při odjezdu ještě ukázala páva jménem Olda a malou křepelku. Pokračovali jsme údolím z Plenkovic do Hlubokých Mašůvek, kde nás čekal v hostinci Pod Lipami oběd. Dnes většině dětí chutnala jak nudlová polévka, tak brambory s opečenou sekanou, kterou zalili žlutou limonádou. Někteří ji už tradičně vylili místo do sebe na stůl, ale u oběda kde sedí u stolů 40 dětí, se to už stalo běžnou součástí našeho programu a po skončení tábora nám to bude možná i chybět. Po obědě jsme se přesunuli na nedaleké koupaliště, kde nás překvapil na poměry místního koupaliště vysoký počet návštěvníků (bylo jich tam skoro 15). Koupání jsme zpestřili soutěžemi na 4 různých stanovištích, z nichž největší zájem byl o střelbu ze vzduchovky. Nejprve provedli vedoucí zkušební nástřel, aby dětem ukázali, že se dá trefit nejen do terče, ale že lze 3x trefit i černý střed terče. Potom jsme zbraně předali našim malým ostrostřelcům, kteří se sice snažili, ale u řady z nich jsme po sérii tří ran nemuseli vyměňovat terč, protože zůstal nezasažen … ale každý přece nějak začíná. Po odpolední svačince, kterou děti zvládli ještě v areálu koupaliště, jsme se převlékli, doplnili do bidonů tekutiny, někteří vyčůrali a vyrazili jsme směr Znojmo. Dojeli jsme v 10-ti minutovém limitu po avizované době návratu 16:30 a je to až neuvěřitelné, ale i tento den se obešel bez defektu (nepočítáme – li občasné nahození spadlého řetězu). Takže zítra poslední finálový den, na kterém kromě programu vyhodnotíme i soutěže z průběhu týdne a do programu zařadíme na přání i ukázku výměny duše při defektu zadního kola (protože to se mění hůř).
Pátek – po včerejších 25 km je tu poslední den, který začal o něco chladnějším počasím než v předchozích dnech, ale v průběhu dne se podařilo teplotu vyšroubovat nahoru a ukázalo se i sluníčko, takže koupání po obědě proběhlo podle plánu. Z ranního srazu jsme se vydali směrem ke společnosti FCC Environment (bývalá A.S.A), kde jsme měli domluvenou návštěvu s celou řadou aktivit. Nejprve se nám v okně předvedly 3 nejkrásnější zaměstnankyně společnosti a potom jsme už tradičně prošli třídící linku plastů a dozvěděli se, co a jak se má třídit. Přestože jsme v tomto areálu byli již několikrát, viděli jsme několik novinek. Tou první byla „kachní farma“ respektive sbírka gumových kačenek, které pracovníci při třídění objevili v odpadu a seřadili si je pěkně podle velikosti. Poprvé jsme také navštívili i tzv. „střepárnu“ – kam se sváží barevné sklo a v zadní části areálu se před námi objevila auta, některá notně zarostlá do okolního porostu včetně celkem zánovní Škody Fabia. Vozidla pocházejí z odtahů, které se provádějí při čištění ulic a pokud o takové vozidlo nikdo neprojeví 10 let zájem, zůstává na tomto hřbitově vozidel – vzhledem k nedotažené legislativě prozatím napořád. Potom se obě skupinky (každá zvlášť a tentokrát bez kol) zvážily - hmotnost té první byla přesně 1.080 kg a ta druhá s menšími účastníky měla o 80 kg méně, protože nižší hmotnost dětí dorovnali vedoucí. Ještě v areálu firmy následovala svačinka a v předchozím dni avizovaná ukázka výměny píchlého zadního kola. Je to celkem jednoduché, ideálně použít např. jednorázové rukavice, které všichni nafasovali při úterní návštěvě záchranky (to kvůli špinavým rukou – pro vlastní výměnu to až tak důležité není), potom zařadit na nejmenší pastorek, vyháknout brzdu, rozepnout rychloupínák, vyndat kolo, sundat pomocí montpák jednu stranu pláště, vyndat píchlou duši, najít místo poškození a vyndat trn, vložit novou mírně nafouklou duši, usadit plášť pomocí montpák zpět do ráfku, částečně nafouknout, usadit pomocí rukou finálně do ráfku, dofouknout vzduch a kolo vložit zpět do rámu, nezapomenout zapnout brzdu (platí pro ty ráfkové) a můžeme pokračovat v jízdě/ - akce, která se dá v průběhu závodu stihnout okolo 3 minut nám s výkladem a ukázkami zabrala minut skoro 20. Potom jsme přejeli k vojenskému bunkru na okraji obce Dobšice, který právě prochází kompletní renovací a v jeho horní části se postupně buduje nejnižší rozhledna v České Republice – na její vrchol totiž vede celkem 10 schodů. Bunkr se nachází poblíž cyklostezky, vybudované před několika lety od obce Dobšice k ulici Na Hrázi ve Znojmě. Na ní jsou vybudována 2 odpočívadla, která jsme rozdělení na dvě skupinky obsadili a vyzkoušeli postavit co nejvyšší stavbu z dřevěných kostek. Některým se povedla stavba dosahující jejich vlastní výšky, starší kluky ale tato aktivita až zase tak moc nezaujala a jejich výtvor vypadal spíše jako čapí hnízdo. Upozorňuji, že se nejedná o areál, o kterém se před nedávnem psalo v tisku. Následoval krátký přesun do Penzionu Eden, kde jsme měli domluvený oběd. Opět se našlo pár jedinců, kterým rajská polévka a těstoviny s mákem nevyhovovaly, zato se těšili na to, až si na koupališti, kam jsme měli po obědě namířeno, koupí pořádnou porci hranolků. Koupaliště Louka – v parných dnech kdy tam bývá běžně přes 1.000 návštěvníků a není tak jednoduché tolik dětí uhlídat. Dnes tomu tak nebylo - voda 26oC, vzduch 24oC a 20 návštěvníků. S naším příchodem počet návštěvníků narostl na trojnásobek, ale i přesto si děti mohly dosyta užít skokánků, divoké řeky nebo tobogánů. Zaházeli jsme si i s létajícími talíři – nejprve se třemi a poté co jeden skončil na střeše šatny už jen se dvěma. S ubíhajícím časem jsme i oblíbené koupání museli přerušit, osušit se, převléct a vyrazit vzhůru do města na místo srazu, kde proběhlo slavnostní zakončení s předáním účastnických listů, vyhlášením soutěží z celého týdne a vše jsme řádně zapili Krtečkovými bublinkami s malinovou příchutí. Takže s některými se uvidíme na II. turnusu cyklistického tábora v srpnu nebo na některé z cyklistických akcí a komu se to líbilo, tak třeba za rok zase.
