Příměstský cyklo tábor 1. turnus 11. - 15.7.2016

Autor: Luděk Jelínek <jelinekludek(at)gmail.com>, Téma: Informace, Vydáno dne: 11. 07. 2016

A je to tu. První turnus příměstského cyklo tábora začal v pondělí 11. 7. tropickým dnem...

Aktuální info:  reportáž a foto kompletní, na konci je odkaz na další fotky z druhého fotoaparátu z druhého, třetího a čtvrtého dne.



Den 1 - 11. 7.

Pro 35 dětí jsme podle aktuálního počasí upravili původně plánovaný program a zařadili koupání, ale pěkně popořádku. Po rozloučení s rodiči, základním poučení a rozdání reflexních vest jsme vyrazili na tradiční cestu k Policii ČR na Pražské, následovanou návštěvou hasičského záchranného sboru.

Dopravní policisté zkontrolovali znalosti dětí (i dospělých), ukázali svoje zánovní auto a malým cyklistům změřili rychlost. Na jedné fotografii uvidíte dítě, kterému jsme museli hlavu propláchnout studenou vodou, ale nebylo to kvůli epidemii vší, ale kvůli lehkému přehřátí, které po tomto zásahu rychle pominulo. Protože nikdo při následném měření rychlosti nepřekročil v obci povolených 50 km/hod., mohli jsme se bez pokuty přesunout na další stanoviště u hasičů. Kromě prohlídky vozového parku si každý vyzkoušel uhasit požár - v rámci demokratické volby si každý mohl zvolit, zda bude hasit hořící hospodu nebo hájenku. Ostrý výjezd hasičů, kterého jsme byli svědkem, nám všem dokázal, že od vyhlášení poplachu se to do výjezdu opravdu dá stihnout do 2 minut. Následoval krátký přesun na oběd do Motorestu a podle prázdných talířů a sklenic asi všem chutnalo. Poté proběhl přesun Gránickým údolím podél řeky Dyje na koupaliště u Louckého kláštera. Cesta měla být naprosto pohodovým přesunem ve stínu podél potoka a řeky, namísto toho se pro některé děti stala svojí "složitostí a převýšením" nepřekonatelným problémem a na několika místech sestoupili z kola a tlačili. Vzhledem k tomu, že první den je jen zkušební a následující dny dny nás čeká opravdu jízda na kole, bude to asi zajímavé....

Na koupališti v Louce se děti dostatečně vykoupali, vydováděli v bazénech, na skluzavkách a tobogánu a pak už jen následovala cesta do cíle, která pro ty stejné děti, které měly problém s průjezdem Granického údolí směrem dolů, byla opět problémem. Tak "obrovské" převýšení, jaké je čekalo od Louckého kláštera do cíle podle jejich slov nikdy nejely, takže museli větší část cesty tlačit. Doufejme, že to bylo jen teplem ....

Foto z 1. dne ZDE

Den 2. - 12. 7. 2016

Druhý den začal deštivým ránem, než jsme se však v 9:00 sešli na místě srazu, bylo už slušné, teplé počasí. V plném obsazení jsme nejprve podél řeky Dyje dojeli do Nového Šaldorfa, kde pro nás měli ve vinařství Špalek přichystanou ochutnávku meruňkového džusu vlastní výroby. Zastávku jsme využili i k opravě prvního defektu a pokračovali na dětské hřiště v obci Konice. Skupinka starších zde pouze posvačila a pokračovala dále přes Sealsfieldův kámen do muzea Charlese Sealsfielda, rodáka z Popic. Mladší strávili na dětském hřišti podstatně delší dobu a společně jsme se sešli v Popické hospůdce na oběd. Výběr ze dvou druhů polévek a borůvkové knedlíky zalité žlutou limonádou chutnali úplně všem (tedy až na jednoho účastníka, který ze 100 jídel 99 nekonzumuje, takže ani tentokrát jsme se mu do velmi redukovaného apetitu netrefili). Po obědě jsme se propletli mezi dvěmi bouřkami - jedna řádila vpravo od Šatova, druhá před námi někde nad Vrbovcem. Prakticky za sucha jsme tak dosáhli další mety dnešního programu - vojenského bunkru u Chvalovic. Děti si tentokrát stříleli nejenom z nás (na což jsme si už zvykli), ale i ze vzduchovek a ti starší i ze samopalu. Většina dětí sice v rámci ochrany životního prostředí a záchrany lesů netrefila terč, ten tak mohl být několikrát recyklován až do chvíle, kdy se ke zbraním dostali bratří Říhovi. Ze tří ran tři zásahy jim vysloužili právem pochvalu a nutnost výměny terčů. Vzhledem k tomu, že ve skupince těch mladších je letos několik opravdu slabých dětí a návrat by se tak neúměrně protáhl, rozhodli jsme se využít služeb Vinobusu, který má v nedaleké chvalovické sklepní uličce jednu ze zastávek. Čekání na jeho příjezd jsme si ještě zkrátili na rychlo domluvenou návštěvou sklepa vinařství Waldberg. Vinobus byl pro všechny opravdovým zážitkem, nejprve pro řidiče, který je ve všední dny zvyklý spíše na jízdu bez pasažérů a skupinka malých cyklistů s dvěma dospělými najednou prakticky zaplnila kapacitu 20 míst, potom rychlost s jakou jsme byli schopni na přívěs naložit kola i přes to, že je pro přepravu kol téměř nevyhovující a je jasné, že jej navrhoval někdo, kdo nikdy kola nepřepravoval. Další zážitek byl s vydáním tolika jízdenek najednou, který výdejní automat zcela ochromil a nakonec zážitek, kdy musel řidič při průjezdu Vrbovcem s přívěsem plným kol několik set metrů couvat, protože narazil na neoblomného řidiče kamionu, který bez jakéhokoliv označení v úzké ulici skládal stavební materiál. Vinobus tak nabral téměr 40 minutové zpoždění. Skupinka starších, se kterými jsme se vydali do Znojma na kole tak byla v cíli nakonec asi o půl hodiny dříve. Na zpáteční cestě nás zastihl lehký deštík, ale protože nejsme z cukru, nikomu to nevadilo. Do zítřejšího rána se podle předpovědi vyprší a můžeme se těšit na další program nabitý zážitky včetně plánovaného koupání. 

Foto z 2. dne ZDE

Den 3. - 13. 7. 2016

A je tu polovina týdne. Po nočních 63 mm, které jsou ve Znojmě zejména v letních měsících velkou zvláštností, jsme na místech nejvyšších zajistili počasí tak, abychom nemuseli měnit naplánovaný program. A vyšlo to - známí na správných místech zkrátka fungují. Z ranního srazu jsme nejprve vyrazili společně do Načeratic, kde se skupinky rozdělily. Ti starší se odpoutali od šnečího tempa těch mladších a vyrazili přes Vrbovec vstříc prvnímu kontrolnímu bodu dne - Hrádku Lampelberg z roku 1860, který tak dobyli o něco dříve než jejich mladší kamarádi, kteří se před vrcholovým stoupáním museli posilnit vydatnou svačinkou (Pro nezasvěcené, to vrcholové stoupání je táhlý kopeček s převýšením asi 30 metrů - po stejné trase se tudy v září jezdí i jeden ze závodů seriálu Kolo pro život a čelní skupina zde zpravidla zpomalí z 50 km/hod na 45). Pro naši skupinku to byl ale výkon, o kterém budou mnozí ještě dlouho vyprávět .... nakonec ale vrcholu dosáhli všichni. Zde proběhla degustace 8 různých moštů, u kterých měli účastníci rozdělení do skupinek po dvou určovat, ze kterého ovoce a v jakém poměru byly jednotlivé vzorky vyrobeny. Účastníci brali degustaci velmi důsledně a na osm vzorků potřebovali někteří i 3 kelímky (většinou jim uletěl nebo si ho při ochutnávání rozšlápli), ale všichni se propracovali k poslednímu vzorku, který byl pro mnohé chuťově zcela odlišný, protože poměr 80% jablečného moštu s 20% z červené řepy byl opravdu zvláštní nejen barvou. Výsledky vyhlásíme až zítra po zpracování, které zaměstná naši výpočetní techniku po celou noc a za účasti státního notáře (pokud bude mít volno).

Ale dost soutěžení, máme hlad - po krátkém přesunu jsme tak stanuli na Jelení farmě v osadě Ječmeniště, kde byly připravena zeleninová polévka s kroupami a bramborem, rajská omáčka s knedlíkem a plněný paprikový lusk. Pár dětí ten "obal masa" moc nenadchnul, ale jinak spokojenost. Dnes ale odtajníme jméno našeho specialisty na jídlo - Štěpán Peří ani dnes nezklamal a v jídle se pouze povrtal a v jeho útrobách skončilo asi pět miniaturních soust. Získal tak právem titul "obědového krále" i když nás čekají ještě 2 dny a může překvapit. Po obědě si děti prohlédli oboru s jeleny (a kozami) a vyrazili vstříc koupališti ve Vrbovci. Bylo to pouhých 7 km po rovině, ale řada účastníků se neustále ptala, když už tam budeme a proč musíme stále jezdit na kole? Jestli ono to nebude tím, že se přihlásili na cyklistický tábor....

A jsme ve Vrbovci - teplota vody 25,  vzduchu 27oC, čistá voda a stánek s nanuky byly zárukou spokojenosti všech účastníků. Pro návrat zpátky využili ti mladší opět Vinobusu, starší dojeli do cíle na kole za mírného deště a dnes si tak do svých sportovních deníčků mohou zapsat 42 km.

Foto z 3. dne ZDE

Den 4. - 14. 7. 2016

Ranní teplota na srazu dosahující necelých 16oC a relativní vlhkost blížící se 100% napovídala spíše kombinací hezkého podzimu a deštného pralesa, ale nenechte se zmást - byl to běžný letní den tohoto týdne ve Znojmě. Být čtvrtý ve sportu znamená být bez zpravidla bez medaile (nepočítáme-li ty bramborové), to ale nebyl případ čtvrtého dne našeho cyklo tábora - naše první metry totiž vedly do Domu umění, kde je aktuálně výstava minci, kterými se platilo v naší zemi v minulých stoletích a hlavně je tam možnost vyrobit si za drobný poplatek vlastní raženou minci se symboly města. Tu si vlastnoručně vyrobil každý, kdo uzvedl těžkou palici, těm slabším a mladším ji vyrobili vedoucí. Po přesunu na ulici Kotkova došlo k rozdělení na dvě skupinky, z nichž jedna zamířila do firmy Elektrokov, druhá do Správy a údržby silnic a poté se vyměnili, aby nebyli ochuzeni o důležité informace z oblasti zimní a letní údržby silnic nebo výroby transformátorů. U těch mladších jsme po detailní ukázce stroje na úpravu krajnic zjistili, že neví, co to je krajnice, v Elektrokovu nám ukázali zvláštní transformátory v nerezovém obalu, bez kterých by nezabrzdila jediná tramvaj v San Francisku v USA, protože znojemský Elektrokov je jejich jediným dodavatelem, starší chlapce zaujala nádoba s "Tvrdidlem" používaná pro zapékání laku tranformátorů a mladší holčičky z obou firem nejvíce zaujaly plyšové a porcelánové kočičky, kterých měla dispečerka SUS plnou kancelář.  

Přesun do vinařské uličky v Dobšicích byl předzvěstí návštěvy vinného sklípku, kde jsme tentokrát ve vinařství Hort ochutnali 2 druhy moštů  - z modrých hroznů a z hrušek. A nastal čas oběda - po cyklostezce z Dobšic jsme se přesunuli do Penzionu Eden v Oblekovicích, kde nás přivítali krásně nazdobenými stoly, rajskou polévkou a pečeným kuřetem s bramborem. Chutnalo to všem, i účastníkovi, který téměř nic nejí a získal tak včera titul "Obědový král" - u polévky ještě fungoval ve standardním režimu, protože ji samozřejmě nechtěl, domluvili jsme se, že je zbytečné špinit talíř. U hlavního jídla však překvapil a pustil se do něj s podobnou vervou jako ostatní. Uvažujeme proto o tom, že mu včera přiznaný titul odebereme - zítřek rozhodne.

Dle aktuálních informací z Plovárny Louka tam bylo dnes po obědě jen 14 platících návštěvníků, takže jsme chvíli zvažovali, zda se tam nezastavit - při tomto počtu by se nám děti skvěle hlídaly, protože se však děti přiznaly, že sebou mají pouze obyčejné a nikoliv zimní plavky, vyrazili jsme na prohlídku společnosti FCC Environment (dříve A.S.A), kde si prohlédli třídírnu odpadů a Čestmír zde nalezl zánovní a při bližším ohledání zcela funkční cestovní kufr na kolečkách, který nejevil žádné známky poškození. Protože se z této firmy nesmí nic odnášet, museli jsme tam kufr zanechat, což těžce nesl jeden z mladších účastníků, který si ho chtěl vzít domů. Kufr tak zůstal v kontejneru, ze kterého jsme ho předtím vyndali, ale podle zvětšeného objemu Adámkova baťůžku odhadujeme, že si stejně nějakou trofej odnesl. Při odjezdu jsme se již tradičně všichni i s koly a baťůžky zvážili. Vyhodnocení odhadu naší celkové hmotnosti proběhne spolu s dalšími soutěžemi zítra na závěr. Následoval dnešní jediný krátký přesun terénem, kde nám na mokrém povrchu děti padaly jak hrušky - určitě za to může hruškový mošt z vinařství Hort, příště si vybereme jiný. Poslední dnešní zastávkou bylo Autodružstvo Znojmo, kde se od letošního roku kromě vozidel značky Škoda prodávají a opravují i Renaulty a Dacie. Největší zájem ale vzbudil žlutý sporťák KAIPAN, u kterého se všichni vyfotili. Vyrobený byl ve Střední škole řemesel a služeb v Moravských Budějovicích, dosahuje rychlosti 190 km/hod a z 0 na 100 to zvládne za necelých 7 sekund. 

Foto ze 4. dne ZDE

Den 5. - 15. 7. 2016

Uteklo to jako voda a je tu pátek. Konečně vysvitlo sluníčko nejen na nebi ale i na tvářích účastníků odhodlaných vyrazit vstříc zážitkům posledního dne. První krátkou zastávku jsme udělali u starého kládového lisu v Novém Šaldorfě, kde některé děti ihned využili situace a vytáhli svačiny, 20 minut jízdy po rovině a z kopce je asi hodně vyčerpalo. Po krátkém zastavení jsme se po staré silnici na Šatov přesunuli přes Popice k Havraníkům do lokality Staré vinice, kde je stánek firmy Znovín a hlavně možnost si sednout do stínu a vychutnat si první, teď už oprávněnou svačinku dne. Odsud se všichni vydali směr Hnanice, kde nás čekal oběd a další program. Ti starší to vzali přes vyhlídku, ze které je krásný výhled na vinici Šobes, ti mladší jeli zkratkou, ale o zážitky ochuzeni rozhodně nebyli. Při průjezdu kolem hotelu Vinice Hnanice jsme zahlédli přípravu na svatbu, která se konala v odpoledních hodinách, tak jsme si přípravy včetně slavnostně nachystané tabule prohlédli v režimu muzea - dívat se, ale na nic nesahat. Všichni jsme se sešli v Hnanicích v Osadě havranů, kde se nejdříve děti povozili na koních a potom následoval oběd o několika chodech. Zeleninová polévka s kapáním, svíčková s knedlíkem, domácí pečená buchta a nakonec meloun, který mizel pod rukama vedoucího Marka tak rychle, že ho ani nestíhal krájet. Po obědě se naše cesty opět rozdělily, mladší zamířili přímo do Hotelu Happy Star, ve kterém jsme využili bazén a vířivku jejich wellness centra. I když jsme děti hlídali, aby neskákali, nestříkali, neběhali a každých 30 sekund upozorňovali, aby nekřičeli, tříčlenná rodinka, která byla v bazénu před našim příchodem jako jediná, velmi brzy pochopila, že romantické chvíle plné pohody a klidu vzaly za své. Vyvrcholením akce bylo "šampáňo" ve vířivce, kterého si užili opravdu všichni. Ti starší mezitím vyrazili z oběda přes vyhlídku a poutní místo Heiliger Stein, které se nachází v Rakousku kousek za hranicemi u obce Mitteretzbach. Náš cyklo tábor se tak rázem stal mezinárodním, protože jsme v jeden den jezdili po území dvou států. Po příjezdu starších k Hotelu Happy Star jsme se v bazénu vystřídali a mladší vyrazili na pro někoho dlouhou (asi 2,5 km) cestu k Šatovskému nádraží. Po cestě následovala poslední zastávka na místním fotbalovém hřišti, kde děti dojedli poslední svačinky a po 16:00 hod. jsme se s druhou skupinou všichni sešli u vlaku, který nás měl dovézt do Znojma. Následovala troška adrenalinu, protože paní průvodčí se vůbec nelíbilo, že jsme zaplnili vlak a nemáme na zaplacení, diplomatickým vyjednáváním jsme ale paní průvodčí přesvědčili, že než si nás a kola přepočítá, tak budeme v cíli, kde čeká Čestmír i s financemi - dopadlo to dobře a z nádraží už to bylo jen kousek do cíle, kde proběhlo vyhodnocení a předání účastnických listů.

Foto z 5. dne ZDE

Foto z druhého, třetího a čtvrtého dne z druhého fotoaparátu ZDE